Víte o nějaké lavičce, která už potřebuje renovaci doslova „jako sůl“? Obec se k opravě lavičky zrovna nehrne? Co kdybyste vzali život lavičky do svých rukou?
Adoptujte si svoji lavičku. Opravte ji, natřete, ať může ještě po další roky sloužit unaveným poutníkům, upovídaným babičkám nebo zamilovaným lidem. Každá lavička si to zaslouží!
Nafoťte nám fotky PŘED a fotky PO renovaci a případně napište, co jste spolu s lavičkou během renovace zažili. A vše pošlete na jitka.kr@centrum.cz
Vaše fotky vděčných laviček tu rádi zveřejníme 🙂
Lavička v Záborčí. Možná už byla dříve někým „adoptovaná“, na street view hnědá, před adopcí přetřená na bílo, avšak v současné době popraskaná. Nejdříve se musela obrousit a pak šla do žlutých šatů…
První dvě lavičky ze série „Albrechtická posezení“. Ta hnědá lavička bohužel už začala být prohnilá, ale vypadá to, že barva ji ještě zachránila. Pak jsem si ale řekla, že pomůžeme i její kamarádce, která na tom zatím nebyla tak zle. Ale proč ji namalovat hnědě, aby to vypadalo, že údržbu provedla obec? Hnědá je nudná, půjde nažluto 😀 Obě lavičky musely být nejdříve obroušeny od nánosů lišejníků. Teď, zhruba po roce od opravy, jsou obě bez lišejníků.Lavička v Albrechticích. Je třetí ze série „Albrechtická posezení“. Zadní část lavičky okupovali mravenci, takže renovace musela být prováděna v kleče přímo z lavičky, ale i tak občas nějaký ten mravenec vlezl do boty. Naštěstí ani jedno kousnutí. Když jsem lavičku natírala, tak jel kolem traktor a já se snažila schovat před prozrazením. Jenže jsme si položila barvu na louku a on jel přímo na plechovku. Běžela jsem proti němu, aby mi barvu nepřejel a byla jsem prozrazení 😀 Lavička se musela zároveň sešroubovat vruty, aby se neviklala, a na několika místech očištěna od lišejníků.Když jsem lavičku natírala, tak šla kolem jedna paní a poděkovala mi, že lavičky natírám. Milé 🙂 Ale zase na druhou stranu tady mě poprvé štípnul mravenec. Ve skutečnosti trochu tmavší, ale i tak hezká 🙂
Tahle lavička se nachází u rybníčku Ledouš, který má ve své správně sdružení Zadržvodu. Lavička se už bohužel začala rozpadat, jedno prkno chybělo úplně, další byla prohnilá. Tak jsme milou lavičku s manželem hodili na káru, doma manžel odřezal bruskou zarezlé šrouby, já koupila dřevo, natřela ho (tentokrát na borovici :-)), manžel natřel konstrukci, pak provrtal dřevem díry a přivrtal laťky k lavičce. Lavičku jsme zase naložili na káru a dovezli na rybníček společně se slunečníkem, aby to tam rybářům jako já tak nepařilo do hlavy 😀
